Peklo / Hlavní zprávy / Nečekaní hrdinové. Za Devils září i hráči, od kterých to nikdo nečekal

Nečekaní hrdinové. Za Devils září i hráči, od kterých to nikdo nečekal

Je to vskutku jedinečný počin. Když se koukneme na tahouny New Jersey v této sezoně, vidíme mezi nimi rovnou několik hráčů, kteří v NHL působí teprve od tohoto ročníku. Tomu se říká kvalitní doplnění kádru. Zatím smekáme klobouk, pane Shero…

Ale pojďme postupně. Bodování vede Taylor Hall, 30 zápasů, 31 bodů (11+20). Tohle je přesně to, co se od rodáka z kanadského Calgary čeká. Má být tahounem – je tahounem. A jak že se to do týmu dostal? Výměnou za obránce Adama Larssona (pokud čekáte nějaké A, nečekejte, byl to skutečně trejd hráč za hráče).

Není třeba dalšího komentáře. K Hallsymu opravdu ne.

Pokračujeme dále. Na druhém místě je Jesper Bratt, 32 zápasů, 21 bodů (9+12). Před letošním kempem o něm věděli jen ti nejzarytější fanoušci. Švédský forvard byl totiž draftovaný v minulém roce v šestém kole na 162. místě! To už jsou ty draftové pozice, ze kterých se do NHL prosadíte málokdy. Bratt navíc hrál pouze druhou švédskou ligu, ve které měl 22 bodů ve 46 utkáních. To není špatný počin, ale zkrátka nic, co by vás tak upoutalo. Jenže bývalý hráč AIK Stockholm vlétl do letošního kempu ve velkém stylu, vybojoval si místo v NHL a dokonce hraje v první formaci. Sen.

„Snažím se hodně využívat své rychlosti a šikovných rukou, ale nejlepší na mně je, že jsem strašně soutěživý,“ popsal se sám Bratt. Trenér John Hynes také souhlasí, že jde o obrovské překvapení: „Byl poměrně neznámý, ale v každém zápase prokazoval, že je velice dobrý. Jeho rychlost, hokejové myšlení, soutěživost – to vše je na vysoké úrovni.“ Jen tak dále, Jespere. Dále šokuj NHL, nám se to líbí!

Třetí v bodování, Will Butcher. 32 zápasů, 21 bodů (2+19). Obránce. Ne nadarmo byl tento 22letý Američan zvolen nejlepším hráčem univerzitní ligy NCAA. Že ale vlétne do ligy v takto obrovském stylu, to nikdo nečekal. Butcher si vybojoval prostor na ledě při přesilových hrách, které řídí z pozice quarterbacka. A jak ho do týmu Ray Shero dostal? Jako volného hráče, zadarmo… Nemáme slov, mistře svého řemesla.

„Má úžasné myšlení a vysoké hokejové IQ,“ chválí ho trenér týmu Hynes. „Současně má ale obrovský charakter. Miluje hokej, dře při něm až na doraz. Je to přesně ten typ hráče, kterého chcete mít v každém. Je pro to nadšený,“ libuje si kouč.

Výčet překvapivých jmen nekončí. Čtvrtý v bodování je Brian Gibbons. 32 zápasů 20 bodů (12+8). Nejlepší střelec týmu. Ano, čtete správně. Brian Gibbons, čtvrtý v bodování, nejlepší střelec týmu. Pokud to chcete zopakovat ještě jednou, klidně můžeme, ale nic se nezmění.

Proč jsme z toho tak na větvi? Vysvětlení je jednoduché. Gibbonsovi je 29 let, v organizaci Devils je od minulé sezony, kterou strávil celou v AHL. I tu předchozí strávil v AHL. V ročníku 2014/2015 sice odehrál za Columbus 25 utkání v NHL, ale připsal si pouze pět asistencí. A najednou, kde se vzal tu se vzal, se zabydlel ve čtvrté formaci a začal střílet góly. Ze čtvrté formace. Hrozí v oslabení, je skvělý ve hře pět na pět, má nejlepší plus/mínus v týmu (+14).

Steven Santini o něm řekl, že když ho viděl hrát v AHL, tak byl kolikrát nejlepším na ledě. A to i když nebodoval. „Nemyslím si, že bych svůj herní styl nějak změnil. Snažím se hrát zodpovědně do obrany a pak využívat své rychlosti k zakládání útočných akcí. Naštěstí pro mě mi to tam dosud padalo,“ pochvaluje si Brian Gibbons. „Je rychlý a velmi chytrý. Chápe svoji roli v týmu a hraje nadstandardně. Když jsem ho trénoval ve Wilkes-Barre, někdy měl střídavé výkony, ale momentálně je má naprosto konzistentní. A to je to, co chcete vidět,“ řekl na jeho adresu John Hynes.

Gibbons přišel do týmu jako volný hráč. Další skvělá práce pana Shera.

Páté místo v bodování drží Nico Hischier. 32 zápasů, 20 bodů (5+15). Jasně, řeknete si – jednička draftu, to se čekalo. Nalijme si ale sklenky čistého vína (pro nealkoholiky či mladší 18 let volme minerální vodu). Většina expertů přisuzovala pozici jedničky draftu Nolanu Patrickovi. Tomu ale vůbec nepřála sezona 2016/2017, kterou z velké části promarodil. Na porovnání těchto dvou borců je stále brzy, ale přeci jen, když se podíváme na aktuální situaci. Patrick – 23 zápasů, 2+4. Hischier – 32 zápasů, 5+15. Zatím má švýcarský umělec navrch, jednoznačně navrch.

Co je na něm ještě tak skvělého? Je skromný, není namyšlený jen proto, že byl jedničkou draftu. Trenér Hynes ho v listopadovém utkání s Edmontonem dokonce nechal nějakou dobu sedět poté, co byl hloupě vyloučen. A jeho reakce? „Řekl mi, že by měl, že to pokazil a zaslouží si to,“ zíral kouč. „Nečeká, že s ním bude zacházeno nějak výjimečně. Proto je to takový profík. Ví, co to znamená být součástí týmu. Své ego úplně opomíjí,“ doplňuje trenér.

Jasně, může se ještě cokoliv změnit, ale pane Shero, asi jste vybral dobře! Klobouček…

Když postupujeme bodováním dále, následuje Miles Wood (7+6), jenž byl v roce 2013 draftován ve čtvrtém kole. Posléze Brian Boyle (8+3), který před sezonou přišel jako volný hráč.

Zkrátka, důvodem toho, že jsou Ďáblové po 32 zápasech druzí v Metropolitní divizi, jsou překvapivé výkony několika hráčů. Pro někoho překvapivé, někdo to ale mohl očekávat… Generální manažer Ray Shero. Jen tak dále…

Pane Rayi Shero, jste bůh.

S pozdravem
redakce New Jersey Devils CZ/SK.

Čtěte také

Zacha a Studenič v zápase s Islanders zapůsobili

V přípravných zápasech je vždy hodně vyloučení a nebylo tomu jinak ani v zápase proti New York Islanders. Na obou stranách se faulovalo ale i chybovalo zbytečně.