Peklo / Hlavní zprávy / Rozhovory během Draft Combine. Proč jsou tak důležité?
Aimee Kimball

Rozhovory během Draft Combine. Proč jsou tak důležité?

Již klasicky se na startu června konal draft combine, kde se letos setkala více jak stovka hráčů (přesně jich bylo 104). Zástupci Devils se setkali hned s polovinou těchto borců. Jak takový den vypadá? Provází nás celý tým okolo Raye Shera.

Pár dní po skončení dorosteneckého šampionátu a nedávném konci play off končí sezóna také skautům. Všechna práce vyvrcholí draftem, kde se vybírají nejlepší jména hodící se do systému a organizace. Takhle nějak to vypadá.

Ještě před tím, než na galavečer dojde, jsou hráči pozváni do Buffala, kde každoročně probíhají fyzické testy, setkávání s hráči a potvrzování dojmů, které skauti během roku pozbyli. „Často vidíme hráče pouze na ledě. Zjišťujeme, zda jejich osobnost odpovídá tomu, co jsme si mysleli a co je motivuje, aby mohli hrát na světové úrovni,“ naznačuje šéf amatérského skautingu Paul Castron.

„Chceme draftovat hráče podle identity, kterou nastavili Ray (Shero) a John (Hynes). Pokud jí totiž odpovídat nebudou, tak si nezahrají. A to nikomu nedělá dobře. Čím více hráčů naplní kulturu týmu, kterou jsme vytvořili, tím lepší organizace budeme. Chceme být rychlí, tvrdí a konkurenceschopní,“ pokračuje Paul Castron.

Není to osobní soutěž. Organizace nechce hráče, co bude vyprávět nejlepší vtipy, jenž se bude mimořádně dobře prezentovat či toho, který bude dalším miláčkem médií. „Potřebujeme chlapce, kteří se chtějí učit a chtějí být lepšími hokejisty. Je super mít borce se smyslem pro humor, obzvláště v kabině. Není to ovšem podmínka,“dodává Castron na otázku, jaké hráče organizace z Newarku chce.

Aimee Kimballová (na úvodní fotce) – ředitelka hráčů a rozvoje hráčů má právě na Draft Combine velice důležitou roli. Každého žádá, aby se podělil o něco, co o nich ostatní moc nevědí. Někteří začínají tím, odkud jsou, další zase jaké mají zkušenosti s jiným sportem, jiní zase sdělují příhody v rodině. A jsou i hráči, kteří se zaleknou a žádají hned další otázku.

„Tyto rozhovory ukazují to, jakou mají hráči osobnost. Na konci dne ovšem nezáleží na tom, zda jsou kluci extroverti či introverti. Hodně z nich přichází a jsou nervózní, což ovšem neznamená, že to nebude skvělý hokejista,“ naznačuje slečna Kimballová svou práci. „V rozhovorech hledám nehmotné aktivity a jiné vlastnosti, které přinášejí pozitivní věci na ledě i mimo něj. Zjistíme to díky kombinaci příběhů, které vyprávějí. Ukazuje to, jaký je určitý hráč člověk a spoluhráč. Také hledáme, jak je hráč tvořen a zda zvládne stresové a tlakové situace během kariéry,“ zakončuje zajímavé povídání Aimee Kimballová.

Při rozhovorech je v místnosti mimo Kimballové a Castrona i několik dalších lidí. Jde o asistenta amatérského skautingu Gatese Orlanda či manažera informací o hráčích Scotta Harrise. I tento manažer má asistentku, tou je Kate Madiganová. Dan MacKinnon je seniorský ředitel hráčů. Tom Fitzgerald je pravá ruka muže, jenž v místnosti toho moc nepronese – Ray Shero si totiž dělá poznámky, sleduje hráčská videa, ale většinou jen poslouchá.

„Mám mnoho poslechů. Pokud vidím hráče na nějakých turnajích, pronesu jednu, dvě otázky. Většinu práce ale nechávám pro Aimee a Gatese,“ naznačuje svou roli seniorský hráčský ředitel Dan MacKinnon. „Vždycky se zeptám, zda má hráč dobrý pocit z toho, jakým hráčem je a vždy se cítím lépe, když je odpověď ano. Někteří hráči jsou talentovaní, ale neporozumí tomu, jak náročná cesta do NHL je. Ne každý hráč z šestého kola, jako například Jesper Bratt, může hrát v NHL. A ne každý se prosadí do týmu v prvním roce jako Nico Hischier. Tohle musí hráči pochopit a vydržet,“dodává MacKinnon, jenž s Sherem pracuje již několik let.

Ti, jenž sedí v místnosti, dostanou tabulku, která má sloužit jako pomoc při výběru hráče. Mají tam několik políček, které si podle odpovědí zaškrtávají. Vše se pak odvíjí podle políčka, které nese jméno „Je to typ hráče, kterého v týmu chci?“

„Tito hráči byli v kontaktu se sítí skautů po celý rok. Takže těch patnáct minut s jedním hráčem patří vysvětlování a objasňování věcí, které nás zajímají. A hlavně jde o poznávání,“ naznačuje Ray Shero. „Nevyberete hráče podle rozhovoru, jen shromažďujete co nejvíce informací, které můžete použít na konci června, v následujících třech letech, kdy chcete s hráčem obchodovat anebo za šest až osm let, kdy se stane nechráněným volným hráčem,“ překvapuje Shero svým pohledem na hráče v horizontu několika let.

Hráči snášejí nepříjemné otázky ohledně toho, co je činí speciálním hráčem nebo co jim může zabránit v kariéře, kterou chtějí. Jediná špatná odpověď je ta, která není upřímná. Nezáleží na tom, jaké rezervy hráči mají, tohle je lidská povaha. Záleží na tom, aby to organizace dokázala v hráči zlepšit předtím, než nastane Den D.

„Otázky na které se ptáme, slouží k tomu, abychom hráči dopomohli k naplnění potenciálu, aby se mohl stát profesionálním sportovcem,“ vysvětluje ředitelka hráčského vývoje Aimee Kimballová. „Skauti již ví, jací hráči na ledě jsou. Mým úkolem je skautům nastínit osobnost hráče. Informace, které skauti objevili, nám pomohou uvědomovat si silné a slabé stránky. A my se jej snažíme co nejlépe připravit,“ zakončuje Kimballová.

Dan MacKinnon zakončuje odpovědi na to, proč jsou rozhovory tak moc důležité: „Musíme být připraveni jim pomoci vyhrávat. Musíme o hráči vědět vše, co můžeme, abychom mu pomohli učit se, růst a rozvíjet se. Také být lepším hokejistou a tím pomáhat našemu týmu lépe v boji o Stanley Cup. To je hlavní důvod toho, proč se rozhovory dělají.“

Čtěte také

John Hynes: Je to výborná příležitost, kdy mohu tým opravdu sledovat

Pokud se v zápase zapíšete na tabulku střelců, je jednodušší vzbudit o sobě povědomí. Několik hráčů se v úvodním přípravném zápase proti Rangers snažilo zaujmout a zabojovat tak o možnost zahrát si nejvyšší hokejovou ligu.